Jan Křesadlo: Vzdorověnec na Seifertův 05

[ZaunköniG]

Jan Křesadlo

Vzdorověnec překladatelova vlastní reakce
na Seifertův Věnec Sonetů

5

Co je mi platna její krása,
když sleduje mne vlastní stín,
nač je mi věnec z kopretin,
když na mne všude bručí basa ?

Není to záležitost skýv,
anebo kapek ve kropence,
člověk je nejen chlebem živ,
mazaným tlustě nebo tence.

Josu tady ovšem velmi skvělá
ta jara, léta, podzimy,
i zima, jež se sněhem bělá.

Přeji si více od života,
co je mi platná krásná hmota,
když moje duše mrtví mi ?



5

Was nutzt die stumpfgewordne alte Pracht,
wenn ich verfolgt vom eignen Schatten bin?
Was hat der Liebeskranz für einen Sinn,
wenn man aus Glockentürmen Kerker macht,

wenn selbst das Weihwasser verdunstet ist?
Und muß auch heute niemand hungrig sein,
du weißt: Der Mensch lebt nicht vom Brot allein,
egal wie mager oder fett du bist.

Sie wundern sich: wir haben noch den Blick
für Frühlingsblumen und die Sommerschwalben,
den goldnen Herbst, den gleißen Winterschnee...

Ich wünschte mir was höh'res allenthalben.
Wozu die Schönheit, alles Erdenglück,
wenn mein toter Geist nicht von mir geht.

.