Jan Křesadlo: Věnec sonetů (z roku 1956) 15

[ZaunköniG]

Jan Křesadlo

Věnec sonetů (z roku 1956)
Uzlík věnce

Přes dálku prostoru a času
jsem započal svůj věnec plést.
Kéž nezapadnou bez ohlasu
má slova, v nichž je dobrá zvěst.

Až hraničí to na bolest:
Máš krásu všechněch zeměpásů
přemáháš těžkých břemen masu
a pomáháš můj úděl nést.

A snad je to jen sebeklam:
ten bod se v nekonečnu ztrácí
když prvně jsme se setkali.

Jsem rád, že více nejsem sám,
že krok můj víc se nepotácí
na svojí cestě do dáli.



Sonettenkranz (von 1956)
Magistrale


Trotz wachsender Distanz von Raum und Zeit
hab ich begonnen an dem Kranz zu winden.
Es darf sich nichts Verfälschtes in euch finden,
ihr Worte, die ihr gute Nachricht seid.

Berühren sie die spürbaren Gewalten,
so werden sie die Schönheit in sich binden.
Du kannst die schwersten Bürden überwinden;
Du kannst mir helfen manches auszuhalten.

Es mag vielleicht nur eine Täuschung sein,
der Punkt in der Unendlichkeit verschwunden,
der erste Augenblick des Kennenlernen.

Ich bin so froh: Ich bin nicht mehr allein.
Ich habe mich allein an ihn gebunden,
auf seinem Weg in eine weite Ferne.